Demonstrantů nikdo neřídí.
Na podzim to bylo dvacet let, odkdy tehdejší lídr izraelské opozice Ariel Šaron vstoupil na Chrámovou horu v centru Izraele.
V té době už na obou stranách převládalo zklamání z nenaplnění mírových dohod z Osla a Palestinci si začali uvědomovat, že nezávislý stát tak brzy nezískají.
Napětí se stupňovalo i předtím, ale až Šaronova návštěva třetího nejsvětějšího místa muslimů, mešity al-Aksá na Chrámové hoře, se považuje za začátek druhé intifády. Trvala pět let, měla tisíce obětí.
V mešitě al-Aksá se vystupňoval i současný konflikt Palestince a Izraelce, při kterém se hovoří o možném vyhlášení třetí intifády. První se odehrála na přelomu 80. a 90. let minulého století.
Izraelské bezpečnostní složky zde o víkendu tvrdě zasáhlo proti Palestincům a výsledkem byly stovky zraněných.
Radikální hnutí Hamas už v reakci třetí den bombarduje izraelská města, armáda židovského státu reagovala nálety, jejichž cílem je prý infrastruktura a muniční sklady Hamasu. Oběti přibývají na obou stranách, i když na té palestinské rychleji.
„Pokud chce Izrael stupňovat situaci, odpor je připraven. Pokud řeknou, že chtějí přestat, odpor je připraven i na to,“ vzkázal Izraeli Ismail Haníja, exilový lídr Hamasu, teroristického hnutí, které ovládá palestinské pásmo Gazy.
Za stupňováním konfliktu je několik faktorů, které se setkaly najednou. Izraelské soudy rozhodují o tom, zda vyhodí z domovů ve čtvrti Šejk Džará ve východním Jeruzalémě Palestinců, kteří sem přišli jako uprchlíci po vzniku židovského státu v roce 1948. Na přemístění 28 uprchlických rodin tehdy spolupracovala jordánská vláda s OSN.
